Reportáže u projetového týdne - 2026

Projektový týden na Sázavské podle Nikoly Wittbergerové

   Projektový týden má na naší škole dlouhou historii. Nebyl ale od začátku stejný, prošel si několika změnami. Jednou z těch nejmladších a nejdůležitějších je zkrácení projektového týdne z pěti dnů na čtyři.

     Ale nejdříve co to vůbec je. Projektový týden je událost, které se účastní žáci druhého stupně. Trvá tři, pro někoho čtyři dny, kdy se pracuje na jednom projektu, který jsme si sami vybrali. Vybírání funguje takto: učitelé buď sami, nebo ve dvojicích vymyslí téma. Může to být cokoliv, nabídka je většinou velmi rozmanitá – od kreativních a sportovních činností přes historii až po relaxační projekty. Témata se pak představí žákům, kteří si vytvoří pořadí podle toho, kam chtějí nejvíce. Přihlášení je jednoduché. Pošleme e-mail s čísly vybraných projektů seřazenými od nejvíce chtěného po nejméně (například 1, 5, 12). Po zpracování všech e-mailů se dozvíme, kam jsme byli zařazeni. Vždy je to jeden ze tří vybraných. Kdyby se to náhodou někomu nelíbilo, učitelé se vždy snaží vyjít vstříc a po společné domluvě je možné přestoupit jinam.

     Proč jsem ale na začátku mluvila o třech nebo čtyřech dnech? Od pondělí do středy docházíme na projekt, který jsme si vybrali. Pak ho ale někdo musí odprezentovat. Tyto prezentace se konají ve čtvrtek, a proto ten rozdíl v počtu dní. Tento rok se projektový týden konal od 15. 6. do 18. 6. a na výběr bylo 12 projektů. Já jsem si zvolila projekt „Krása ukrytá v písmenech a pletení z novinových ruliček“ (název může mást, ale opravdu to byl jeden projekt), který se zabýval kaligrafií a překvapivě i pletením z novinových ruliček.

Teď budu psát hlavně za „můj“ projekt, ale myslím si, že to všude fungovalo dost podobně. V pondělí a v úterý jsme se soustředili na základy kaligrafie a výrobu předmětů z novinových ruliček. Ve středu jsme se zaměřili hlavně na tvorbu prezentace a nástěnky. Nesmíme zapomenout ani na přípravu moderátorek, které celý projekt reprezentovaly ve čtvrtek v tělocvičně.

     A teď už k onomu slavnému prezentování. Jak už jsem zmínila, koná se ve čtvrtek, tedy čtvrtý den, v malé tělocvičně. Naši ICT specialisté z řad žáků i učitelů tam přichystají plátno, mikrofony a další věci, ve kterých se já nevyznám. Na tuto přípravu mají celou první vyučovací hodinu, protože prezentace začínají od druhé hodiny. Pak už přicházejí prezentující ze všech projektů a většinou i celý druhý stupeň. Projektový týden se totiž koná na konci školního roku při odevzdávání učebnic a po uzavření známek. Nikdo už se nechce učit a navíc každý touží vidět prezentaci svého projektu a tak tam většinou jsou všichni.

     Pojďme si představit, co znamená být prezentujícím. Každý projekt má své zástupce. Mluvím v množném čísle, protože většina skupin má dva, ale může to být i jeden nebo tři žáci. Prezentující mají dva úkoly. Prvním je co nejlépe představit práci svého projektu ve formě prezentace. Druhým úkolem je ohodnotit každou prezentaci (kromě té vlastní), aby se mohli vyhlásit tři vítězové. Proto je nutné, aby zástupci sledovali všechny prezentace od začátku do konce a mohli je objektivně obodovat. Hodnotí se tato kritéria: zpracování a obsah prezentace, obsah projevu a celkový způsob vystupování. Po skončení všech prezentací a sečtení bodů následuje velké vyhlášení. To má vždy na starosti náš pan ředitel, který na prezentacích také nemohl chybět. Výherci jsou za svou práci odměněni něčím na zub. Mohlo by se zdát, že cenu dostanou jen řečníci, ale není to pravda. Odměnu získávají všichni z projektu. Tímto sice končí náš Projektový týden, ale ne tato reportáž.

     Možná se ptáte, jaký má Projektový týden přínos pro naši školu nebo k čemu je dobrý. Přínos je jednoduchý. Všechny ročníky z druhého stupně se navzájem seznámí a musí spolu spolupracovat. K tomu se my děti nemusíme klasicky učit, ale i tak se přiučíme spoustě užitečných věcí – ať už jde o tvorbu prezentace, mluvení před lidmi, nebo samotné téma projektu. Všechny projekty jsou totiž vymyšlené tak, abychom byli po jejich ukončení chytřejší, šikovnější nebo se naučili něco nového. Ať už z historie, chemie, nebo se zlepšíme ve volejbale či se naučíme psát kaligraficky. Každý rok nás Projektový týden obohatí o nové vědomosti a někdy i o nové přátele.

     Teď už konečně k průběhu Projektového týdne tohoto školního roku. Jak to celé probíhalo? Normálně jako obvykle při Projektovém týdnu jsme si každý vybrali svůj projekt a na něj docházeli. My se ale rovnou přesuneme na čtvrtek s prezentacemi. Tímto nechci urazit naše ICT specialisty, protože svůj úkol plní skvěle, ale asi se ještě nikdy nestalo, aby prezentace proběhly úplně bez technických problémů. Tento rok tomu nebylo jinak. Protože v tělocvičně není moc dobrá Wi-Fi, občas byl problém prezentace vůbec načíst. Naše skupina měla připravenou ukázku s kamerkou, která se také načítala velmi dlouho. Když měl zase někdo ve své prezentaci video ve špatném formátu, nešlo přehrát. I tak bych ale řekla, že to byly jedny z nejlepších prezentací, co jsem zažila (na druhou stranu jich za sebou ještě tolik nemám).

     Dalším nedostatkem bývá časový skluz. Ten nám žákům sice nevadí, ale občas umí pořádně zamíchat kartami. Každý projekt se snažil být jedinečný, abychom se odlišili od ostatních. Viděli jsme spoustu ukázek jako třeba: mexický amulet, ukázku padání na bruslích, kaligrafii, prezentaci v angličtině, základní techniky volejbalu a spoustu dalších. Jak už jsem ale říkala, opravdu důležité je to, jak svůj projekt odprezentujete a jak ho lidem prodáte. To se některým skupinám povedlo více a některým méně. Na druhou stranu, kdyby byla každá prezentace dokonalá, neměl by kdo vyhrát.

     Kdybych měla tento Projektový týden shrnout, byl povedenější než ty ostatní. Ať už díky výkonům prezentujících, nebo tím, že časový skluz nebyl tak velký a technických problémů bylo minimum. Za tímto úspěchem stojí hrozně moc lidí. Nemohu je vyjmenovat všechny, protože je jich moc, ale chtěla bych jim touto cestou poděkovat za skvělý týden. Všichni do toho dali maximum a užívali si to s námi. Věřte nebo ne, neměla jsem za úkol naši školu nebo učitele vychvalovat, ale psát pravdu. Mohla jsem napsat, že to bylo hrozné a nestálo to za nic, ale to už bych neplnila svůj úkol, psát pravdu. Ano, všechno nebylo dokonalé, to říkám na rovinu. Ale co na světě je dokonalé, že? Naše škola dělá spoustu věcí dobře a tohle je jedna z nich.

     Na závěr bych celý Projektový týden shrnula jedním souvětím: Projektový týden funguje nejen díky tomu, že se učitelé i žáci naučí něco nového a seznámí se napříč ročníky, ale hlavně proto, že je to projekt dobře vymyšlený, promyšlený, s kapkou zdravé soutěživosti a dlouhou historií, která se snad bude i nadále prodlužovat, protože to vážně stojí za to.